Gail Carrigerová amerikai

Agáta ztratila dech a pak téměř neslyšne zašeptala: „Ty už jsi viděla muže bez oblečení?”
[…]
Sidheag se vůbec nestiděla. „To víš, že ano, prosťáčku.”
Agáta se zhluboka nadechla a pak ze sebe vyrazila: „Jaké to je… když jsou… no víš…?”
„Když se proměňují? Hrůzné. Všechny kosti se jim polámou a promění se ve vlka. Většina z nich přitom vyje bolestí. To je důvod, proč tomu říkají prokletí.”
[…]
„Ne, myslela jsem, jak muž vypadá tam dole?”
„Aha.” Sidheag nakrčila nos. „Obyčejně. Mají tam,” ukázala jednou rukou k vlastním dolním partií., „visí jim tak taková jakoby klobása – a nikam se nehodí.”
[…]
„Opravdu?”
„Ano, jako by nikam nepatřila. A navíc tam mají chlupy.” Sidheag byla radostí bez sebe, že je může šokovat.
Agáta měla dojem, že si z nich Sidheag střílí. „Já ti nevěřím.”

111.-112. oldal

Několik mladých dam v davu omdlelo. Všechny samozřejmě omdlely správně, k směrem dozadu, a všechny je včas zachytily paže přítomných džentlmenů.

235. oldal

Bola si veľmi dobre vedomá toho, že je nevhodné, aby koč riadila štrnásťročná mladá dáma, ale okolnosti si niekedy vyžadovali krajné riešenia.
[…]
„Tak čo na to hovoríte?”
„Fantastické,” odvetila Dimity.
„Čo ste to za dievča?” zahundral Pillover.

31-32. oldal